Dům hudby Plzeň



  • Kde jsem:

PODROBNOSTI ABONENTNÍ VÝSTAVY

Václav Hradecký: ČŮZY A ANDĚLÉ - skici a obrazy

1. 9. 2010, 18:00 hod

foyer, Husova 30, Plzeň.

Václav Hradecký: Čůzy a andělé
skici a obrazy

Vernisáž výstavy: 1. září 2010 – středa v 18.00 hodin ve foyer České hudby
Průvodní slovo: Václav Hradecký
Hudební dobrovod: Jitka Hosprová - viola

Václav Hradecký se narodil 13. ledna 1949 v Novém Městě na Moravě v rodině středoškolského profesora a malíře Františka Hradeckého. Od dětství projevoval výtvarný talent, který rozvíjel pod odborným vedením v Lidové škole umění (pozdější ZUŠ). Přes původní plány pokusit se po gymnáziu o studium na některé z výtvarných škol se  vydal jinou cestou a vystudoval sociologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (titul PhDr. 1972). Malování se věnoval dál se zaměřením především na figurativní a abstraktní malbu. V roce 1981 znovu odbočil od  „vážného“ umění a zamířil ke kreslenému humoru a karikatuře Spolupracoval s časopisy Dikobraz, Mladý svět, Nový Dikobraz, Reflex, Vlasta, Vesmír, Hudební rozhledy, Harmonie  a řadou dalších. V roce 1992 byl šéfredaktorem Nového Dikobrazu a v roce 1993 šéfredaktorem dalšího humoristického časopisu Podvobraz, který založil spolu s výběrem nejlepších českých karikaturistů. Jako karikaturista se zúčastnil řady výstav v ČR i v zahraničí. Z řady individuálních výstav jmenujme alespoň Reichenau v Rakousku (2005) a  v Rudolfinu v Praze (2006). Ilustroval několik desítek knižních titulů, spolupracoval přitom s nakladatelstvími Vyšehrad, Talpres, Radioservis a Grada. Samostatně vydal čtyři knížky: Fortissimo (1996), Manželský dvoutakt (2005), Jak je to v životě doopravdy (2006) a Forte fortissimo (2006). V posledních letech se vrátil znovu k malbě. První výstava byla v Praze v galerii Lapidarium v červnu 2010. V Plzni žil a pracoval v letech 1978 – 1989. Od roku 1990 žije v Praze.

„Můj otec byl malíř, tak jsem od dětství věděl, že budu malířem taky. Sice jsem se nejprve vydal jinými cestami, ale bylo jasné, že tahle mne nemine. Co se malování týká, jsem vděčný několika svým učitelům za to, co mne naučili. Ale pokud něco umím, pak jsem se nejvíc naučil z obrazů jiných malířů. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že nechci malovat jako někdo, kdo se mi líbí. Jako Mikuláš Medek nebo Boris Jirků, jako El Greco nebo Jackson Pollock. Že chci malovat sám za sebe a ne za někoho jiného. Ale myslím, že už to vím a doufám, že je to i vidět.

Kreslený humor, kterému jsem se dlouho věnoval, je zvláštní svět a hodně mi dal, ale taky jsem pochopil, že to, co chci říct, musím říct jinak - obrazy, které každému umožní, aby do nich vložil svůj vlastní pocit a svůj vlastní příběh.“

Václav Hradecký