Dům hudby Plzeň



  • Kde jsem:

Flétnista Jan Ostrý exceloval v náročném programu

Vynikající český flétnista a pedagog Jan Ostrý byl hostem dalšího koncertu cyklu KPH při Konzervatoři v Plzni. Termín byl přeložený z října, tak jeho věnování ke 100. výročí vzniku republiky nebylo aktuální, nicméně program byl sestaven z reprezentativních děl flétnové literatury.

V první polovině koncertu zazněla velká, technicky náročná Sonáta h moll, BWV 1030 J. S. Bacha. Absolutní přesnost a zvuková střídmost flétnového partu občas rušila přílišná hlučnost partu klavírního, kterého se jinak vynikajícím způsobem a neméně stylově čistě zhostila pianistka Silvie Ježková. Sonátě by jistě prospělo interpretovat Bachem prokomponovaný part na cemballo. Tento nástroj by se v dalším průběhu recitálu již ale neuplatnil, proto rozumím volbě klavíru…

Technicky svrchovaně a s nádherně tvořenými frázemi oba interpreti naplnili Introdukci, téma a variace na píseň Suché květy Franze Schuberta. V hráčsky náročné kompozici, která vyzněla úplně přirozeně a lehce se blýskla i svrchovaně hrající pianistka. Nemálo míst svého partu hrála zpaměti. Dokonalá souhra byla jako v Bachovi samozřejmá. Zde se již klavír suverénněji pouštěl do nižších dynamik.

Přítomní studenti ocenili volbu po přestávce zahrané Sonáty pro flétnu Francise Poulenca. Studentským možnostem se možná vymykala volba velmi svěžího tempa 3. věty. Flétnistka zde dovedl zaujmout nejen technikou hry, ale svým vřelým tónem.

Další skladbu, Andante con moto Luboše Sluky předcházel slovní úvod vysvětlující původ kompozice. Jan Ostrý také předal posluchačům autorovy pozdravy a slib, že příště bude interpretaci své skladby přítomen. Vzhledem k tomu, že Luboš Sluka vloni oslavil 90 let svého aktivního života, kdy dosud nejen komponuje, ale i píše poezii, prózu a vydává svá díla se jeví jeho optimismus jako velmi nakažlivý…

Recitál uzavřela často hraná Sonatina francouzského autora Henri Dutilleuxe. Autor mnoha kompozic i pro jiné dechové nástroje má typickou hudební řeč. Jan Ostrý a Silvie Ježková interpretovali dílo elegantně.

Jan Ostrý si dovolil po recitálu několik osobních vzpomínek, kterými uvedl důvod, proč jako přídavek zvolil právě Petra Iljiče Čajkovského. Byla to úprava árie Lenského z opery Evžen Oněgin. Čajkovskij sice nezapadl do recitálové osy Vídeň – Paříž – Praha, ale jeho provedení, zvláště v dech beroucích pianissimech bylo pro posluchače zajímavou tečkou.

Petr Novák

 

 

Zveřejněno: 1. 2. 2019